Anglické muškáty

Anglické velkokvěté muškáty (Pelargonium Grandiflorum) má ve srovnání s páskatou a převislou pelargonií své odlišnosti. Zásadně nesnáší příliš velké teplo, proto ji pěstujeme v chladnějších sklenících, ideální zimní teplota je mezi 8-10 stupni. V příliš teplých podmínkách žloutnou a opadávají jim listy, výskyt napadení mšicemi je výrazně vyšší.  V letních měsících pak potřebují anglické muškáty hodně čerstvého vzduchu, a ne příliš prudké slunce, v zimě však rozhodně vyžaduje světlé stanoviště  a nesmí prodělat tak hluboké období vegetačního klidu jako pelargonie páskatá. 
V létě není růst anglických pelargonií tak bujný jako mají jiné muškáty, takže i potřeba vody je menší. Velmi citlivě reagují na nedostatek místa, v příliš hustém a nedostatečně rozestavěném porostu žloutnou a padají jim listy. Na obsah živin je na tom podobně jako pelargonie páskatá
Pěstování anglických muškátů v nádobách je vlastně jediný způsob  pěstování velkokvětých pelargonií. Upotřebení ( výzdoba oken, místností, chodeb, balkonů, výkladních skříní, ale i balkonů, teras a zimních zahrad) je stejné jako u vzpřímených muškátů. Anglická pelargonie je vnímány spíše jako pokojová rostlina, i když v poslední době se zvyky pěstitelů mění, díky množství kultivarů, které nabízí zahradní centra, se stává i oblíbenou balkonovou rostlinou, obvykle však pěstovanou jako jednoletou letničkou.
Před květem a v době květu je vhodné umístit anglické muškáty do polostínu, zásadně se vyhýbáme přímému oslunění. Po odkvětu vždycky pečlivě odstraňujeme odkvetlé části, bujné výhony bez květů můžeme zkrátit. Během léta pravidelně, ale přiměřeně zaléváme, anglické muškáty raději snáší sucho, nežli časté přemokření. Přezimování provádíme buď  ve skleníku, nebo ve světlé místnosti s teplotou do 10 stupňů. Na rozdíl od páskatých pelargonií zaléváme mírně i v zimě, přesazujeme každý rok na jaře. Kořenový bal muškátu nepoškozujeme, ořežeme jen špatné kořeny, nadzemní části zkrátíme, ale nejlépe až po dobrém zakořenění.
Nejbohatěji kvetou anglické muškáty ve druhém a třetím roce, proto držíme nejdéle pětileté rostliny, starší nikoli. Vyjímku tvoří stromkové muškáty, jejich koruny kvetou bohatě výrazně déle než jejich běžně pěstovaná verze.